Změkčovadla vody - změkčovače vody

Každý ví, že voda může být tvrdá nebo měkká. Tvrdost vody je způsobena zejména obsahem solí, kovů, alkalických zemin, především vápníku a hořčíku. Tvrdost vody je vlastnost, kterou se vyjadřuje obsah rozpuštěných nerostů ve vodě a má zásadní význam pro její využití jako pitné i užitkové vody. Tato vlastnost vody je zdrojem tvorby vodního kamene a ovlivňuje i chuťové vlastnosti vody.

Tvrdost vody zapříčiňuje usazování vodního kamene, který snižuje životnost všech zařízení a výrazně zvyšuje jejich náklady na provoz. Jedná se zejména o:

• ohřívače vody 
• myčky nádobí
• pračky
• parní trouby
• konvektomaty
• výrobníky ledu
• kávovary
• varné konvice
• vodovodní a sprchové baterie
• masážní vany a whirpooly
• solární ohřevy
• tepelné kotle a bojlery
• zahradní závlahy
• bazény

Již 3 mm vrstva vodního kamene na tepelných zařízeních snižuje jejich účinnost až o 20%, 6 mm vrstva až o 35%, což mnohonásobně zvyšuje náklady na provoz. V tvrdé vodě se velmi špatně rozpouští látky, které jsou obsaženy v pracích a čistících prostředcích a tím se zvyšuje jejich spotřeba. Používáním změkčovačů vody prodloužíte životnost zařízení a zabráníte poškození zařízení (na závadu zaviněnou vodním kamenem se nevztahuje u žádného zařízení záruka). Změkčením vody můžete uspořit nemalé prostředky (viz. článek úspora).

Vodní kámen vzniká uvolněním minerálů z vody. Je to pevný povlak, který se usazuje na stěnách nádob, v nichž je přechovávána, vedena nebo především zahřívána a poté ochlazována tvrdá voda, jejíž teplota nedosahuje 100°C. Základní složkou vodního kamene je obvykle uhličitan vápenatý. Vodní kámen je výsledkem nadměrného usazování vápenatých a hořčíkových solí, které vznikají odpařováním vody, která tyto soli obsahuje. S rostoucí tvrdostí vody se v přímé úměře zvyšuje míra tohoto usazování.

Kotelní kámen je směs minerálů, které se vylučují ve formě pevného povlaku na stěnách nádoby, v níž dochází k varu tvrdé vody. Velkým problémem je zvláště u kotlů s otevřeným oběhem vody. Kotelní kámen má velmi malou tepelnou vodivost, a proto snižuje účinnost kotlů. Jeho usazení ve větších vrstvách je navíc nebezpečné, protože může dojít k nedostatečnému nebo nerovnoměrnému ochlazování kotlové stěny vodou a tím jejímu vyhřátí nebo prasknutí a následné explozi kotle. Havarijní stav se projevuje sníženou účinností ohřevu vody, provoz kotle je často provázen nestandardními zvukovými projevy (praskání, bouchání, silné hučení).

Vodní kámen nás trápí na bateriích, umyvadlech, vanách, klozetech a to většinou v těch pro úklid nejhůře dosažitelných místech, ale také ve vodovodním potrubí a ve spotřebičích a přístrojích, které pro své fungování potřebují vodu.

Celková tvrdost vody - se udává v tzv. německých stupních tvrdosti / °dH; / jeden stupeň odpovídá 10 mg/l oxidu vápenatého nebo oxidu hořečnatého. Dále se nově měří koncentrace vápenatých a hořečnatých kationtů v mmol/l (platí pro informace např. z vodáren) - pro přepočet platí 1 mmol/l celkové tvrdosti = 5,6 °dH.

Rozlišuje se následující označení vody dle stupňů tvrdosti:

• 0 - 4 °dH = velmi měkká voda (voda sněhová, dešťová, destilovaná, demineralizovaná)
• 4 - 8 °dH = měkká voda (voda ze studánek a pramenitá voda z nerozpustného podloží, v některých oblastech i vodovodní voda)
• 8 - 15 °dH = polotvrdá, středně tvrdá voda (vodovodní voda)
• 15 - 21 °dH = tvrdá voda (vodovodní voda, studniční voda)
• 21 a více °dH = velmi tvrdá voda (studniční voda a vodovodní voda z vápenatých a krasových oblastí)